Dvě a půl miliardy eur. Taková je suma, kterou země Evropské unie podpoří ukrajinskou armádu vzdorující ruské agresi. Částka je určena především na dělostřeleckou, raketovou a další munici.
Jedna miliarda je kompenzací zemím, které na Ukrajinu poslaly nebo pošlou své skladové zásoby granátů a střel.
Za druhou miliardu by země EU chtěly společně munici nakoupit. V této otázce panovaly rozpory, jelikož od Řecka nebo Francie zazněl požadavek, aby tyto peníze putovaly pouze k evropským zbrojovkám. Polsko, Česko a další státy se tak úzkému vymezení bránily. Obávaly se, že to vyřadí silné hráče obranného průmyslu ve vlastnictví Američanů. Ti přitom nyní Ukrajině dodávají přes 90 procent zbraní. Na začátku května bylo oznámeno, že „ke kompromisní dohodě“ nakonec došlo.
Pět set milionů eur by mělo být uvolněno v následujících měsících jako dotace evropským firmám, které munici pro Ukrajinu vyrobí.
Milion kusů munice za rok. Uvolnění 500 milionů, které komise navrhla, budou muset ještě schválit europoslanci a členské státy. O ostatních dvou miliardách rozhodují jen národní vlády. Poskytnutí peněz zbrojovkám tak může být rychlé.
Podle komisaře pro vnitřní trh Thierryho Bretona by zmíněná půlmiliarda eur měla stačit k tomu, aby se v Evropě vyrobilo milion kusů raketových střel, dělostřeleckých granátů a další náplně do zbraní během následujícího roku.
Z původně slíbeného milionu kusů munice jich zatím Ukrajina dostala jen desítky tisíc. Problémem Evropy v této oblasti není nedostatek peněz, ale výrobní kapacity – továren, surovin nebo kvalifikovaných odborníků na výrobu zbraní.
Jak dlouho se něco ničí, tak dlouho se to napravuje.
Útlum zbrojní výroby v Evropě začal v 90. letech minulého století a trval v podstatě dodnes. „Třicet let se evropské orgány a evropské vlády snaží poškodit svůj vlastní zbrojní průmysl. Protože si myslely, že bude mír. Snížily jeho výrobní kapacity, vyhánějí výrobce základních surovin mimo Evropskou unii,“ uvedl v rozhovoru pro server Newstream výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky Jiří Hynek.
„Najednou říkají, že by bylo potřeba zvýšit výrobu. A říká se, jak dlouho se něco ničí, tak dlouho se to napravuje. Neumím si představit, jak by se nyní mohla zvýšit třeba výroba základních /surovin nutných pro výrobu střelného prachu, pro výrobu tanků nebo houfnic. A nikdo dosud nezměnil pravidla. Ještě před třemi roky by vám trvalo deset let, než byste vyřídili všechna povolení pro výstavbu továrny na munici,“ doplnil.
Zdanit, regulovat, dotovat
Podle Hynka jede Evropa ve výrobě munice na maximum svých kapacit. „V Evropě jsou jenom tři výrobci nitrocelulózy. Což je základní surovina k tomu, abyste mohl vyrábět munici. Jeden výrobce je ve Francii, jeden v Česku, Synthesia v Pardubicích, a jeden je v Srbsku. Jiný významný výrobce nitrocelulózy v Evropě není,“ vysvětlil pro ilustraci.
Bývalý prezident USA Ronald Reagan byl autorem mnoha výroků, které se dnes používají jako citáty. Tím „Pokud se to hýbe, zdaňte to. Pokud se to pořád hýbe, regulujte to. A pokud se to přestane hýbat, začněte to dotovat,“ původně označoval myšlení socialistů. Nicméně se ukazuje, že velice trefně pasuje i na myšlení reprezentantů Evropské unie.