Okurková sezóna přinesla novou bouři ve sklenici vody a prokousala se ke mně přes roje komárů, s nimiž momentálně sdílím prostor u rybníku. Část společnosti se ztotožňuje s tezí, že kdo přijímá pouze hotovost, automaticky krátí daně a je tedy zloděj. Ale to už jsme tu měli, že?
Jmenovalo se to EET a znělo u toho Všeci kradnů. Velký posun mnohých z nás, kteří najednou zastávají ten tehdy tolik proklínaný Babišův přístup. Budeme se na všechny dívat jako na zloděje jen proto, že mají příležitost?
Kdybych byla otevřená konspiracím, skoro bych věřila, že si celou pseudokauzu objednala lobby bank a karetních asociací, protože pokud se ptáme Cui bono, odpověď je jasná. Kdo by totiž nechtěl zavést svoji placenou službu jako povinnou pro všechny, a to ještě prostřednictvím politické reprezantace?
Začalo to několika ubrečenými články na téma “v kempu/hospodě neberou karty, musím hledat bankomat! Jak nespravedlivé, mám přece nárok na své pohodlí – a ty mi to pohodlí zaplať, podnikateli.”
Možná se mýlím, ale připadá mi, že se skupina lidí, kteří si nárokují pohodlí platby kartou, značně kryje se skupinou, která svým nepohodlím zachraňuje planetu, ať už jízdou na kole, nebo netopením v zimě. A tihle udatní bojovníci, kteří své pohodlí okázale obětují pro lepší zítřky, mají najednou neskutečný problém mít v peněžence pár bankovek? Není to trochu směšné?
Z pirátského tábora se rovněž ozvalo, že bezhotovostní platby lépe zabraňují daňovým únikům. Tak pokud by stát měl karetní platby ustanovit jako svůj nástroj v rámci výběru daní (protože je to tak pro stát mnohem jednodušší, než fyzické kontroly), tak by měl stát zároveň podnikatelům hradit náklady na bezhotovostní platby, ne? Pokud stát malé podnikatele přitlačí v zájmu své vlastní agendy a zároveň tím přihraje velkým korporacím značné zvýšení zisků, je to dost nespravedlivé. Ano, jde jen o drobné. Ale o velkou spoustu drobných! Které by malí měli povinně platit velkým.
Vyžadovatelé karetních plateb také tvrdí, že “hotovost je v zahraničí minulostí, platí se pouze kartou nebo její obdobou”. Není to pravda, například v Rakousku se v mnoha restauracích platí pouze hotovostí. Banky a karetní asociace z toho asi radost nemají – ale jinak se nezdá, že by s tím měl kdokoli problém a národní hospodářství se tam hroutilo.
Tenhle hon na malé gastro provozy s presumpcí jejich viny mi připadá ještě nechutnější právě v době, kdy se vláda rozhodla zaplatit přes 50 milionů společnosti Michelin za možnost udělení michelinské hvězdy nepatrnému množství restauratérů.
A pak je tu ještě možnost, že by si náklady na bezhotovostní platbu platil zákazník sám. Nemám nejmenší problém mít u sebe hotovost a pokud je pro mě platba kartou pohodlnější, nebudu po obchodníkovi vyžadovat, aby mi moje pohodlí dotoval. Moje svoboda končí tam, kde začíná tvoje a ty máš právo se rozhodnout, jak ti mám zaplatit. Je totiž úplně na tobě, milý obchodníku, jestli odmítáním karty přijdeš o více peněz, než kolik ušetříš na terminálu a poplatcích. Buď ti zplatím hotově, nebo ohrnu nosánek a půjdu jinam, kde karty berou. A jestli náhodou podvádíš, dříve či později se na to stejně přijde.
A jak to máte vy? Nosíte i hotovost, nebo platíte jen virtuálně?