Dvě snadno přehlédnutelné zmínky o Palestině v knize Zrušme rodinu, staví ministerstvem zadotované dílko, i do další roviny, než je ono provokativní volání po rušení základní instituce. Rovněž nesouhlasím, aby bylo Ministerstvo kultury ČŘ jakýmsi pochybným vydavatelem. Ať podobné knížky vychází, ne však z peněz daňových poplatníků.
Z pohledu aktuálních válečných událostí je však k zamyšlení i riziko, které je mezi řádky podobných dílek. Pod hlavičkou vědy nám za veřejné peníze bují politický aktivismus toho nejhrubšího zrna. Autorčina pozice vyvolává otázku, kam až nás Evropany mohou dovést snílkovské výkřiky o bezbřehé sociální rovnosti a spravedlnosti.
Autorka chce zrušit rodinu s poukazem na to, že se jedná o instituci v níž se reprodukuje šovinizmus a násilí. Chce ji nahradit soudružstvím a kumpánstvím.
Utopistické dílko je spíš úsměvné. K jeho přečtení jsem se odhodlala, abych zjistila, zda- li je za zrušením rodiny něco víc.
Není.
