Ochrana životního prostředí je důležitá, bohužel se však v posledních letech pod rouškou ochrany životního prostředí odehrává spousta nesmyslů. Ty mají často větší negativní dopad než stávající stav. Vezměme si dva ukázkové příklady: igelitové tašky v obchodech a plastová brčka.
Igelitová taška se stala symbolem znečišťování životního prostředí a nadměrné nerozumné spotřeby, a to přes to, že objem těchto tašek činí pouze 0,1 – 1 % z odpadu produkovaného člověkem. Jak to často bývá, pokud se bojuje proti symbolům, jdou věcné argumenty stranou.
Dánští výzkumníci z agentury pro ochranu životního prostředí posuzovali dopady různých druhů tašek na životní prostředí podle patnácti parametrů v rámci takzvané analýzy LCA (life cycle assessment). Ta mapuje životní cyklus různých tašek od vytěžení ropy či vykácení stromu až po likvidaci nebo opětovné použití recyklovaného materiálu. Hodnotily se mimo jiné i dopady na změnu klimatu, toxicitu pro ekosystémy nebo ničení ozónové vrstvy.
Zároveň vypočítali, kolikrát by bylo zapotřebí opakovaně využít různé druhy tašek, aby jejich zátěž na životní prostředí odpovídala obyčejné igelitce. Bavlněná taška by se musela znovu využít v nejméně 7 100 případech, papírová taška alespoň 43x, o jedenkrát méně pak taška z bioplastů. A podobných výzkumů bylo mnohem víc.
Dalším symbolem boje za klima se stala plastová brčka. Co naplat, že u nás je recyklace plastů perfektní, že plasty, ona brčka či plastové kelímky a igelitky se do moře dostávají z Asie. Obrázku želvy s brčkem zapíchnutým v nosní dírce neunikl nikdo. A tak se brčka zakázala. Ten, kdo si dovolil zaprotestovat, se stal spoluviníkem osudu želvy z fotografie.
Belgická studie z roku 2023 ukázala, že jednorázová brčka často obsahují PFAS, tedy perfluorované a polyfluorované chemikálie, které se používají jako impregnační neboli vodu odpuzující látky. Název je strašný, podobně jako účinky. I vaše dítě si díky jednorázovému brčku vypije spolu s džusíkem látku, která má odpudit vodu. Je na tom něco špatně? Jsou karcinogenní, oslabují imunitní systém a narušují hormonální rovnováhu, mohou způsobovat neplodnost.
Rakouská spotřebitelská organizace VKI informovala také o dánském testu alternativ k jednorázovým plastům a plastovým brčkům. Analýza odhalila škodliviny téměř ve všech typech brček (papírových, bambusových, skleněných i plastových, častěji pak ve výrobcích z rostlinných materiálů, jako je papír nebo bambus). To činí všechny tyto produkty mimo jiné biologicky nerozložitelnými. Pouze nerezová brčka nebyla kontaminována.
Mám nerezové brčko a nosím ho spolu s příborem v batohu. Je to můj dlouhodobý výletní zvyk, který si mě našel dávno před klima šílenstvím. Co mi tedy vadí? Iracionalita, s níž u nás v posledních letech k ochraně životního prostředí přistupujeme. Místo rozumné debaty vidím spíše náboženskou „svatou válku“. A to je špatně.
Dánští výzkumníci z agentury pro ochranu životního prostředí posuzovali dopady různých druhů tašek na životní prostředí podle patnácti parametrů v rámci takzvané analýzy LCA (life cycle assessment). Ta mapuje životní cyklus různých tašek od vytěžení ropy či vykácení stromu až po likvidaci nebo opětovné použití recyklovaného materiálu. Hodnotily se mimo jiné i dopady na změnu klimatu, toxicitu pro ekosystémy nebo ničení ozónové vrstvy.
Zároveň vypočítali, kolikrát by bylo zapotřebí opakovaně využít různé druhy tašek, aby jejich zátěž na životní prostředí odpovídala obyčejné igelitce. Bavlněná taška by se musela znovu využít v nejméně 7 100 případech, papírová taška alespoň 43x, o jedenkrát méně pak taška z bioplastů. A podobných výzkumů bylo mnohem víc.
Dalším symbolem boje za klima se stala plastová brčka. Co naplat, že u nás je recyklace plastů perfektní, že plasty, ona brčka či plastové kelímky a igelitky se do moře dostávají z Asie. Obrázku želvy s brčkem zapíchnutým v nosní dírce neunikl nikdo. A tak se brčka zakázala. Ten, kdo si dovolil zaprotestovat, se stal spoluviníkem osudu želvy z fotografie.
Belgická studie z roku 2023 ukázala, že jednorázová brčka často obsahují PFAS, tedy perfluorované a polyfluorované chemikálie, které se používají jako impregnační neboli vodu odpuzující látky. Název je strašný, podobně jako účinky. I vaše dítě si díky jednorázovému brčku vypije spolu s džusíkem látku, která má odpudit vodu. Je na tom něco špatně? Jsou karcinogenní, oslabují imunitní systém a narušují hormonální rovnováhu, mohou způsobovat neplodnost.
Rakouská spotřebitelská organizace VKI informovala také o dánském testu alternativ k jednorázovým plastům a plastovým brčkům. Analýza odhalila škodliviny téměř ve všech typech brček (papírových, bambusových, skleněných i plastových, častěji pak ve výrobcích z rostlinných materiálů, jako je papír nebo bambus). To činí všechny tyto produkty mimo jiné biologicky nerozložitelnými. Pouze nerezová brčka nebyla kontaminována.
Mám nerezové brčko a nosím ho spolu s příborem v batohu. Je to můj dlouhodobý výletní zvyk, který si mě našel dávno před klima šílenstvím. Co mi tedy vadí? Iracionalita, s níž u nás v posledních letech k ochraně životního prostředí přistupujeme. Místo rozumné debaty vidím spíše náboženskou „svatou válku“. A to je špatně.