Čtyřicet tisíc včel obývá včelí úly, které umístila na střechu radnice Prahy 8 v Zenklově ulici. Společně se včelařkou o ně budou pečovat děti z Klokánku. „Chceme dětem ukázat, jak se dá tímto přirozeným způsobem chránit příroda,“ řekla nám místostarostka Prahy 8 Vladimíra Ludková.
„Měla jsem to v hlavě už neuvěřitelně dlouho dobu. Vždy ale, když přijdu s podobným nápadem, kterých mám spoustu, tak se na mě někteří lidé dívají s takovým zvláštním úsměvem a jiskřením v očích. Proto se pořád, i po více než dvaceti letech na úřadu, považuji tak trochu za zjevení. Nicméně už od jara máme naplánováno, že budeme jednoduchou a přirozenou formu předávat informace o včele, která je naprosto zázračným tvorem,“ řekla redakci PrahaIN.cz Ludková.
V této souvislosti připomněla známý citát vědeckého velikána Alberta Einsteina, který kdysi mezi prvními upozornil, že existence lidského života je s včelami bezprostředně spojena.
Úloha včel je nezastupitelná, jsou na prvním místě mezi takzvanými opylovači. Mají největší zásluhu na tom, že lidé mají k dispozici nepřeberné množství ovoce, ořechů a zeleniny, ale i olejů. Včely opylují 70 procent ze 100 druhů rostlin, které jsou z 90 procent základem produkce potravin.
„Včela je náš pomocník a naše ochránkyně, protože bez včel by nebyl život. Známý je citát Alberta Einsteina. Nebudou-li včely, člověku zbývají čtyři roky života. Nové poznatky ale ukazují, že to nemusí být ani ty čtyři roky. Po jejich vyhynutí nebude ani člověk. I proto chceme včelaření přibližovat dětem. Navíc Praha 8 je na včelaření velmi vhodné prostředí. Je tady velké množství zelených ploch a včely mají dostatek potravy,“ řekla naší redakci.
Přiznala se současně, že občas je krajně nespokojena s tím, co se kolem ní děje. Nebo jak se v jistých kruzích hovoří o ochraně přírody a co všechno se prosazuje.
„Všechno je v důsledku neefektivní, ještě víc dražší, nesmyslné a postrádá to zdravý rozum. Řešením je úplně jednoduchá a přirozená cesta. Je potřeba se vrátit ke kořenům. Řekla jsem si, pojďme dětem ukázat, jak je to krásné a jak je to jednoduché. Ale zároveň jim ukázat, že i včely potřebují péči. Co dělali naši pradědové a dědové? Včelařili, chovali slepice a nedivili se, že když se odstěhují kousek za město, tak jim tam kokrhá kohout,“ usmála se Ludková.
„Přidáme další úly, v nich pak může být až osmdesát tisíc včel. Jde o dlouhověké včelstvo, které žije až do jara, teď už zakrmujeme na zimu. Normální včelař může mít až čtyřicet kilogramů z jednoho včelího úlu. Med ale budeme odebírat pouze ten, které včely nepotřebují. Počítám, že ho bude okolo deseti kilo. Protože včelaříme přírodní cestou, tak nebudeme mít medomet a bude pouze plástový med. Ten bychom pak mohli dávat třeba seniorům a podobně,“ řekla redakci PrahaIN.cz Gabriela Prekazi.
(text převzat z deníku PrahaIN)
Jakou cestu včelaření jsme zvolili a proč?
Svět a klima se mění a včelaření s ním. Hmyz se potýká s lidskou činností a rozvojem virotických onemocnění. Proto jsme zvolili cestu návratu včelaření ke kořenům. Ctíme zákonitosti života včel a vrátili jsme se k přirozenějšímu včelaření z hlediska jejich existence, která je o miliony let delší, než bytí člověka na světě. Úl ležan na úzkovysokou rámkovou míru má nejblíže k domovu včel v přírodě.
Včelaření v ležanech umožňuje rychlou orientaci v úlu, jednoduchou obsluhu a úzkovysoký rámek nahrazuje vysokou plástev, který by si včely přirozeně postavily v přírodě. Včelstvo v ležanech lze rozšiřovat postupně bez rizika „podtrhnutí“. Během zimy vytváříme v ležanu klasickou dutinu. Včely v ležanech nejsou stresovány vytočením medu „do sucha“ nebo drastickým rozdělováním nástavků a včelího plodiště.
Ležan je úl, ve kterém se včelaří horizontálně. Nabízí možnost včelařit hendikepovaným. Včely v tomto typu úlu je možné ošetřit i ze židle nebo vozíku. Děti ze včelařských kroužků rychle pochopí život včelstva a je pro ně fyzicky málo náročné. Fyzickou náročnost určitě ocení i ženy nebo všichni, kteří si chtějí šetřit záda. V ležanu můžeme včelařit s trochou nadsázky do konce života. Ležany jsou ideálním úlem do apidomků.
