Se schválením „statusu umělce“ se ještě více prohloubila dotační džungle ministerstva kultury. Mluvit se o něm začalo v pandemickém období v souvislosti s podporou umělců za nouzového stavu. Nicméně s novelou zákona se nezavedl jen status umělce a jeho možnost čerpat podporu ze státního rozpočtu v době vyhlášeného nouzového stavu, ale rozšířily se obecně dotační možnosti.

Doposud mohlo ministerstvo kultury vyhlásit nejméně jednou ročně „příspěvek na tvůrčí nebo studijní účely“, tzv. stipendium, a nejvýše 2x ho poskytnout stejnému žadateli. Takovému, který nejméně 6 měsíců až 2 roky provozuje tvůrčí činnost nebo je na tvůrčím pobytu, dále tomu, kdo je na studijním pobytu u významného uměleckého, vědeckého nebo jiného specializované pracoviště za účelem získání zkušeností a podkladů pro svoji dráhu umělce. Takové osobě mohlo být navíc maximálně 35 let.

Nově lze stipendium stejnému žadateli poskytnout OPAKOVANĚ, bez omezení věku 35 let, pokud nemá práci (závislou) na více než 20 hodin týdně a ministerstvu zůstává možnost jeho vyhlášení NEJMÉNĚ jedenkrát ročně. Vše posuzuje poradní orgán ministerstva, který se zaobírá projektem, jeho STRUČNÝM obsahem a odůvodněním a rovněž PŘEDPOKLÁDANÝM výsledkem.

Registrovaným umělcem je osoba zapsaná v NEVEŘEJNÉM rejstříku. Tímto jim nezbývá než zatleskat, protože mnoho z odborníků, počínaje notáři konče psychoterapeuty, jsou v rejstřících veřejných pod hlavičkami svých asociací a společností.