Počet lidí v exekuci se v poslední době příliš nemění. Aktuálně je cca 650 tisíc obyvatel ČR v exekuci, dohromady pak mají cca 4 milióny exekucí, tj. na jednoho člověka v exekuci připadá v průměru 6,3 vymáhaných exekucí.
Toto průměrné číslo může být zavádějící – existuje skupina dlužníků, co má jen jednu nebo maximálně 2 exekuce. A naopak je poměrně velká skupina dlužníků, co má i 15 – 20 exekucí.
Pokud bychom brali do úvahy pouze dospělé obyvatele v ČR, tak to vychází, že každý 12 dospělý obyvatel ČR má alespoň jednu exekuci – například v Ústeckém kraji má ale exekuci každý 9 člověk, na Vysočině „jenom“ každý 28 člověk. Rozdíly mezi kraji nebo okresy jsou velké a například v Praze je 71 692 lidí v exekuci s celkovým počtem exekucí 447 721, což znamená, že v průměru na každého vychází přes šest exekucí.
Velkým problémem je často fakt, že lidé řeší své dluhy novými půjčkami a dostanou se do začarovaného kruhu. Otázka je, kdo na tom má větší vinu, zda ten, kdo si nezodpovědně půjčuje, nebo i ten, kdo nezodpovědně takovému člověku půjčí. Prostě obchod s chudobou, zoufalstvím a rovněž lidskou hloupostí. Mohlo by se zdát, že každému zodpovědnému člověku to může být jedno, ale opak je pravdou.
Předlužený člověk postupně ztrácí jakoukoliv motivaci vrátit se do pracovního procesu a jediný, kdo na tom může vydělat je ten, kdo půjčil, případně exekutor.
A kdo na tom prodělá? My všichni. Jak? No, třeba tím, že předlužený člověk nepracuje a buď se stane příjemcem sociální pomoci, kterou platíme my všichni z našich daní, nebo dokonce přejde do zóny, kde už je za hranou patologického chování a trestního práva.
Vždy budou existovat lidé, kteří budou mít problém nedělat dluhy.
Je ale otázka, zda se mají vytvářet podmínky pro jejich další zadlužování a pro kšefty s chudobou. A nebo naopak vytvářet podmínky, aby se takové chování nevyplácelo a současně lidé dostávali druhou šanci. Jsem pro druhé šance, jsem pro podávání pomocné ruky. Když pro nic jiného, tak protože se to vyplatí i nám ostatním.
I proto jsem téma exekucí a dluhů vybrala jako jedno z dalších přednáškových setkání s odborníkem v rámci Podvečerů pro rodinu o rodině.
Pokud bychom brali do úvahy pouze dospělé obyvatele v ČR, tak to vychází, že každý 12 dospělý obyvatel ČR má alespoň jednu exekuci – například v Ústeckém kraji má ale exekuci každý 9 člověk, na Vysočině „jenom“ každý 28 člověk. Rozdíly mezi kraji nebo okresy jsou velké a například v Praze je 71 692 lidí v exekuci s celkovým počtem exekucí 447 721, což znamená, že v průměru na každého vychází přes šest exekucí.
Velkým problémem je často fakt, že lidé řeší své dluhy novými půjčkami a dostanou se do začarovaného kruhu. Otázka je, kdo na tom má větší vinu, zda ten, kdo si nezodpovědně půjčuje, nebo i ten, kdo nezodpovědně takovému člověku půjčí. Prostě obchod s chudobou, zoufalstvím a rovněž lidskou hloupostí. Mohlo by se zdát, že každému zodpovědnému člověku to může být jedno, ale opak je pravdou.
Předlužený člověk postupně ztrácí jakoukoliv motivaci vrátit se do pracovního procesu a jediný, kdo na tom může vydělat je ten, kdo půjčil, případně exekutor.
A kdo na tom prodělá? My všichni. Jak? No, třeba tím, že předlužený člověk nepracuje a buď se stane příjemcem sociální pomoci, kterou platíme my všichni z našich daní, nebo dokonce přejde do zóny, kde už je za hranou patologického chování a trestního práva.
Vždy budou existovat lidé, kteří budou mít problém nedělat dluhy.
Je ale otázka, zda se mají vytvářet podmínky pro jejich další zadlužování a pro kšefty s chudobou. A nebo naopak vytvářet podmínky, aby se takové chování nevyplácelo a současně lidé dostávali druhou šanci. Jsem pro druhé šance, jsem pro podávání pomocné ruky. Když pro nic jiného, tak protože se to vyplatí i nám ostatním.
I proto jsem téma exekucí a dluhů vybrala jako jedno z dalších přednáškových setkání s odborníkem v rámci Podvečerů pro rodinu o rodině.