Zákon o integračním sociálním podniku se nepovedl

K zákonu o sociálním integračním podniku, jehož jsem byla zpravodajem, jsem v senátu mimo jiné řekla.

Zde velmi stručný výtah mých výtek z kategorií:

1. legislativní, 2. ekonomické a 3. odborné.

Ad 1. Předkládaný zákon je nedodělek, který jen zaplevelí právní řád ČR. Sami ministerští úředníci hovořili o tom, že zákon bude potřeba novelizovat. Na místo zjednodušení přináší znepřehlednění situace v oblasti zaměstnávání osob se specifickými potřebami, tedy vč. osob se zdravotním postižením. Ruku v ruce s tímto jde fakt, že zákon pro uvažované sociální integrační podniky vyžaduje nemalou, pro sledované účely, možná i zbytečnou, míru administrativní zátěže. Vyšší zátěž administrace klade požadavky na rezortní ministerstvo, úřady práce a samotné SIP.

Ad 2. V době, kdy mluvíme o potřebě šetřit, i takovýto na první pohled bohulibý zákon, zvyšuje výdaje z veřejných rozpočtů. I když máme rekordní zaměstnanost, tak produkujeme méně, protože lidé podílející se na přerozdělování a dotačních procesech jednoduše nic nevytváří, oni úřadují. Takto se zabíjí lidský potenciál. Lidé, co přerozdělují, nic neprodukují, musí být samozřejmě dobře zaplaceni, ale nic nevytváří.

Ad 3. Zákon obsahuje řadu třecích ploch, které v praxi budou přinášet problémy a s velkou pravděpodobností odradí subjekty, které již nyní fungují pod hlavičkou sociální ekonomiky. Ty nebudou “houfně” přecházet pod tento zákon a dál pojedou tak, jako posledních klidně 10 let. Příkladem je povinnost založení sociálního integračního fondu, který při ztrátě statusu musíte odevzdat do státního rozpočtu. Otázku vlastnictví zjevně nikdo na MPSV neřeší. Podstatným problémem je pro mě i absence definice podoby SIPu, tedy například kolik minimálně musí mít zaměstnanců, z nichž pak musí splnit hranici 30 procent osob se specifickými potřebami. To totiž v praxi může znamenat, že podnik bude zaměstnávat pouze 1 člověka a splní tak podmínku 30procentní hranice rovnou ze 100procent. A tímto se dostávám k jednomu z benefitů SIP, tj. výlučné účasti v podlimitních výběrových řízeních, které mohou být zadavatelem vyhrazeny výlučně pro ně. Může se totiž klidně stát, že tak nebude sledován účel zákon, tj. integrace osob na volný trh práce, ale že zákon bude zneužit k tomu, aby se zmíněné subjekty dostaly k veřejným finančním prostředkům bez potřeby respektování ceny v místě a čase obvyklé.