Někdy ano. Tisíciletí byla lidstvem rozpoznávána dvě pohlaví – mužské nebo ženské. A ač se muži převlékali za ženy a naopak, biologické danosti nešlo zcela pominout. Naprosto respektuji, že se žena může cítit mužem a obráceně. Rozvoj lékařské vědy na konci minulého století umožnil díky hormonům a plastické chirurgii vyjít vstříc „fyzické proměně“.
A v běžném životě by mělo být úplně jedno s kým se setkáváme nebo pracujeme. Buď mi někdo jiný vyhovuje jako člověk určité povahy, za to jakou odvádí práci a zda je „rovný“ nebo ne. Nezáleží na tom, zda jde o transgender člověka či nikoli. Nicméně krapet jinak je to ale ve většině sportů.
Týká se to především modelu, kdy se někdo narodí jako chlapec, dospěje v muže a pak zjistí, že se cítí být ženou a podstoupí celkovou přeměnu. Takže ve výsledku je z něj skutečná žena se vším všudy, ovšem s tím, že částečné mužské dispozice, jako třeba muskulatura, mu zůstaly.
U biliardu, šipek, golfu nebo šachů na tom zřejmě moc nesejde, problém nastává ve sportech, kde na tělesné stavbě záleží značná část úspěchu. I proto loni vzbudila pozornost americká plavkyně Lia Thomasová, která svou dominancí přiváděla k zoufalství soupeřky na univerzitní půdě. Stejně tak zaujala vzpěračka Laurel Hubbardová, která do svých 35 let zvedala železné kotouče jako muž pod jménem Gavin Hubbard a měla za sebou i solidní výkony, když například v roce 1998 stanovila tehdy platný juniorský novozélandský rekord a pak se kvalifikovala na Olympijské hry v Tokiu v kategorii nad 87 kilogramů. Pravděpodobně vzhledem k věku v olympijské soutěži neuspěla, ale pod pět kruhů se kvalifikovala na úkor jiných vzpěraček a to způsobilo značnou nevoli.
Co na to dnešní feministky?
Aktuálně se řeší případ transgender cyklistky Austin Killipsové, která si před časem zajistila celkové vítězství v elitním ženském závodě Tour of the Gila v Novém Mexiku. Za to jí náleží finanční odměna v přepočtu téměř tři čtvrtě milionu korun. Killipsové start v ženské kategorii umožnila současná pravidla mezinárodní cyklistické unie UCI, podle kterých mohou transgender sportovkyně závodit se ženami, pokud hladina jejich testosteronu nepřekročí 2,5 nanomolů na litr po dobu alespoň 24 měsíců před závodem.
České feministky, zaštítěné především Českou ženskou lobby, mají velice široké pole působnosti a vyjadřují se k mnoha věcem. Proto bych čekala alespoň nějaký jejich názor na biologické muže poměřující síly s ženami. Zatím však za důrazného mlčení asi přemýšlejí, která agenda má přednost – jestli ta feministická, nebo ta progesívní, nebo ta o toxické maskulinitě. Nemají to v dnešní době lehké 