Už od prvního rozhovoru s Lucií Staňkovou, maminkou, která v Nového háru nese poselství své dcery Markétky, mi byla veselá žena plná energie nesmírně sympatická. Na náhody nevěřím a i v případě Nového hára do sebe vše tak hezky zapadlo. Moje maminka pracovala téměř celý svůj profesní život jako zdravotní sestra na onkologii a já jsem s ní na ambulanci jako dítě trávila hodně času, kdy jsem na ni v práci po škole čekala, sesterna i čekárna, to byla místa, která jsem vnímala jako přirozenou součást mých dní. Vlastně nemohu ani říci, že bych onkologickou ambulanci tehdy vnímala jako vysloveně smutné místo, bylo to pro mě místo, kde pracovala moje máma, já ji u práce mohla pozorovat a zejména jsem viděla, jak ji práce baví. Navíc krátce po uvedené akci se ke mně dostal příběh malé holčičky z Prahy 8, která toužila po paruce během své léčby a já jsem ráda uhradila její výrobu. No a konečně mi podpora této konkrétní organizace dává velký smysl. Když onemocní dítě, převrací to život celé rodiny vzhůru nohama. Když je tou nemocí rakovina, během léčby přijde dříve či později moment, který nejen děti obrečí – začnou vypadávat vlasy. A jestli je něco velmi důležitého pro klidnou a úspěšnou léčbu, tak je to psychická pohoda a tu může podpořit třeba taková paruka z pravých vlasů. Nové háro lze podpořit trojím způsobem: finančním darem na výrobu paruk z pravých vlasů, koupí benefičních předmětů nebo darováním vlasů.