Pedofilie je odchylka od normy, kdy člověk, ve většině případů muž, bere jako sexuální objekt dítě. Panuje obecný názor, že se jedná o vrozenou poruchu.

Pedofil ale svoje tužby nemůže legálně realizovat. Sám sebe musí neustále kontrolovat a také se chtít kontrolovat. Musí chápat, co se s ním děje, rozumět své poruše, a hlavně být ochoten s tím něco dělat, bez jeho spolupráce nejde poruchu tlumit. Naprostá většina z nich to nějak zvládá.

Výsledky studie vědců z Nového Jižního Walesu ukazují, že pedofilie je začarovaný kruh. Vědci hledali nějaký společný spouštěč aktivní pedofilie. Tím bylo u většiny z nich sexuální zneužívání v dětství. Logické tak je, že pokud se podaří omezit počet zneužití, je pravděpodobné, že se výrazně sníží i jejich počet v budoucnosti. Avšak převládající názor je ten, že jde o geneticky získanou poruchu a lidé s touto poruchou sexuální preference ne vždy vyhledávají pomoc dobrovolně. Terapie a léčba pak často přichází až na základě spáchaného pedofilního deliktu.

A pokud k takovému sexuálnímu útoku na dítěti dojde, musí být dotyčný jednou provždy vyřazen z institucionální péče o děti ve všech jejích podobách. Je pochopitelné, že rodiče jsou vyděšeni, když vidí, jak jednoduché je u nás v současnosti pro člověka, který znásilnil dítě, založit si třeba spolek a s dětmi jezdit na tábor. V tomto ohledu systém jednoznačně selhal, když člověku odsouzenému pro delikt sexuální povahy na dětech, nikdo nezabránil založit organizaci, ve které se stará o děti.

Samozřejmě nikdy dopředu nemůžeme vědět, zda-li nesvěřujeme děti někomu s uvedenou poruchou sexuální orientace. Avšak pokud se někdo takto projevil, spáchal sexuální útok na dítěti, je na místě dotyčného jednou provždy vyřadit z institucionalizované péče o děti! Pedofilům má společnost nabídnout možnost se svojí úchylkou pracovat a bojovat s ní, ale současně musí chránit naše děti.

Nesouhlasím s postojem, který reprezentoval Marek Benda, ten napadl poslanecký návrh, který by měl znemožnit lidem odsouzeným za násilné trestné činy na dětech na dlouhou dobu s nimi pracovat, v některých případech fakticky trvale.
Marek Benda ve svých vyjádřeních, která jsem měla možnost slyšet, mluvil o potřebě odpuštění, tak, jak je tomu u jiných trestných činů. Ano, pokud spácháte nějaký trestný čin, lze předpokládat, sázet na to, že vykonání trestu a následná ochranná lhůta daná nejen dobou vykonání trestu, ale následně i dobou po kterou má pachatel záznam v rejstříku trestů, o jehož výmaz z výpisu po určené době může požádat, je v naší společnosti na místě. Lze věřit a doufat v nápravu a poučení u člověka, který v nějakém excesu dal jinému pěstí a způsobil mu ublížení na zdraví. Lze věřit někomu, že se poučí a převychová trestem za krádež, a podobně. Nevěřím ale, že vykonání trestu a „ochranná doba“ daná zápisem v rejstříku trestů a následně v dobou omezeném zápisu v „dětském certifikátu“, změní sexuální orientaci a puzení u pedofilně orientované osoby.

Navíc případný doživotní zápis v „dětském certifikátu“ nevyřazuje takového člověka z jiných aktivit. Čistý dětský certifikát by byl potřeba pouze a jedině při práci, která je založena na práci a kontaktu s dětmi. I s takovým zápisem bude moci pracovat v drtivé většině zaměstnání. Pouze ho vyřadí z práce s dětmi. A to je dobře.

Tímto odpovídám na časté dotazy co si myslím o postoji Marka Bendy k dětskému certifikátu.
Ne, nesouhlasím s tímto přístupem, a v mých očích nesnese pedofilie srovnání s jinými trestnými činy.