Velmi opatrná vyjádření lékařů vyvolávala velké obavy o budoucnost. Nevzdal to. Velkou roli sehrála také obrovská semknutost celé rodiny.
Velmi opatrná vyjádření lékařů o možném drobném zlepšení postavila rodinu před rozhodnutí, co bude dál. Několikaměsíční rehabilitace v Kladrubech jednou skončí, a i když se v průběhu situace zdála beznadějná, téměř neznatelné krůčky směrem ke zlepšení přece jen nastaly. Především si nikdo z rodiny nechtěl připustit, že by se mladý muž neměl už nikdy postavit na nohy. A to bylo v okamžiku, kdy byl zcela odkázán na pomoc druhých osob, velmi odvážné přání. Dnes jezdí s kamarády fandit na fotbal. Ale nepředbíhejme.
Radnice podala pomocnou ruku
Rodina bydlí v Praze 8 a jednou z velkých obav bylo bezbariérové bydlení, které by umožnilo v maximálně možné míře návrat k normálnímu životu, do kterého bude patřit i pomoc. Skloubit práci a náročnou péči, přitom se radovat z maličkostí, to je velmi obtížné a mnoho lidí během obdobné cesty rezignuje.
„Když mi byla doručena žádost o bezbariérové bydlení, a když jsem se dočetla její důvody, okamžitě jsem začala hledat možnosti, jak celé rodině pomoci. Příběh tohoto muže mě velmi zasáhnul a při následném setkání s jeho rodiči se vše navrstvilo o velké emoce z toho, jak všichni zafungovali. Jak se jako jeden muž snaží vše navrátit k normálu, chodit do práce, naučit se správné péči, nezničit přitom sami sebe a udržet rodinu pospolu, vytvořit bezpečné prostředí pro jednoho z nich tak, aby v budoucnu dokázal fungovat i bez jejich přítomnosti. A protože Praha 8 nemá bezbariérové byty, rozhodla jsem o využití velké bytové jednotky, která byla již před časem připravena pro krizové účely, například požáru, a kterou bylo možno v podstatě okamžitě nahradit menšími rezervními byty,“ říká místostarostka Prahy 8 Vladimíra Ludková.
Každodenní usilovná rehabilitace se stala pro mladého muže životní nutností. Zdroj: archiv rodiny
Rodina si byt postupně upravila dle potřeb svého syna a dalších členů, do toho musela vyřídit velké množství věcí, a i tady byla místostarostka Ludková s kolegy ze sociálního odboru nápomocná. Otec se synem stále dojíždí každý den na několikahodinové velmi vyčerpávající rehabilitace, které jsou však velkou šancí. V tomto ohledu pomohla i individuální sbírka, protože náklady na bezbariérovou úpravu bytu a specializované rehabilitace nešlo pokrýt ani z úspor a ani z příspěvků od státu.
Světlo na konci tunelu
Lékaři z počátku mladému muži nedávali téměř žádnou šanci, nejen na úzdravu, ale krátce po napadení ani na přežití. Dnes rodina mluví o naději, že se jednou opět postaví na nohy.
„Odmítám už poslouchat, že není naděje na další zlepšení, protože to jsem poslouchala od počátku a pak syn pohnul palcem. Dnes po skoro dvou letech dýchá sám bez přístrojů, má zpevněný střed těla, to znamená, že může sedět na vozíku, hýbe pravou paží a pootáčí tou levou. Tolik pokroků, i když tohle vše bylo dle prognóz lékařů velmi nepravděpodobné. Syn je velký bojovník a moc si ho za to vážím. Není to však lehké a je to fyzicky i psychicky velmi náročné. Celá rodina ho v jeho boji podporujeme. A nejen rodina. Velká pomoc přišla i od paní místostarostky Vladimíry Ludkové. Opravdu nebýt její pomoci při získání místa k nájemnímu bydlení pro syna a pro nás, kteří o něj ruku v ruce pečujeme, tak se tahle cesta, kterou jdeme, velmi zkomplikovala a byla nemožná. Také nás navázala na sociální služby Prahy 8 a vytvořila ´tým lidí´ se kterými my i syn spolupracujeme. Dochází i k velmi příjemným osobním setkáním. Rozhodně je iniciativa Vladimíry Ludkové velmi lidská a obětavá tzv. nad rámec jejích pracovních povinností. Moc jí za to děkujeme,“ uvedla maminka.
Článek je převzatý z deníku NAŠE PRAHA