Diskuzi vyvolal návrh změn RVP (rámcového vzdělávacího plánu). Ten je pro školy mantinelem, odkud kam mohou a mají vzdělávat. V návrhu se tak době poplatně objevují termíny, jako jsou „wellbeing“ ( = prostě pohoda), „respektující komunikace“ nebo „udržitelné prostředí“. Škola se nám stává reklamou na environmentálně lidskoprávní instituci.

A pomalu nám v ní začíná přebývat učitel z masa a kostí. Protože jestli má být škola do budoucna koncipována jako nestresové všeobjímající prostředí, chtělo by to za katedrou spíš umělou inteligenci.

Ta nebude děti známkovat a dávat jim úkoly.

Ta bude mluvit jen trpělivě, bez ohledu na děti visící na lustru.

Ta se omluví, když z toho lustru spadnou.

Řekla bych, že s každou další snahou školu zpoplatnit dnešním progresivistickým trendům se z ní stává čím dál více komplikované prostředí plné metodických rad a pravidel. A přes všechny řeči o wellbeingu i prostředí dětem škodlivé.