Ochrana životního prostředí je důležitá, bohužel se však v posledních letech pod rouškou ochrany životního prostředí odehrává spousta nesmyslů. Ty mají často větší negativní dopad než stávající stav. Vezměme si dva ukázkové příklady: igelitové tašky v obchodech a plastová brčka.

V posledních několika letech se vedou kulturní války. Čím progresivnější názory někdo zastává, tím agresivněji je prosazuje.

Žena má dělohu a díky ní se tisíce let stává mámou. A také nemusí. Může se třeba v 37 letech stát čerstvou absolventkou FAMU a vyhrát cenu za studentský film.

Prosím, pojďme se složit na novou kuchyň do odlehčovací služby pro lidi s autismem!

Je to ta samá OSN, která volá po humanitárním příměří bez návrhu, jak dál s teroristy; obrovský kolos, dozajista zkostnatělý a mnohdy selektivně vidící.

Jaká je společenská nebezpečnost domácího pečení vánočního cukroví? Tohle je pro mě přesná ukázka opaku toho, jak se ještě nedávno říkalo, že stát má být malý.

Slyším volání po humanitárních přestávkách, křik a volání, jak je Izrael bezcitný. Bohužel jsem nikde neslyšela, jak by Izrael měl vyřešit problém, který má, tedy že stovky jeho občanů jsou někde uneseny, jedentisícpětset brutálně zavražděno.

Člověk by čekal, že i v Bruselu teď budou horečně pracovat na přehodnocení politiky k imigraci a podobně.